O tanci

Irský tanec u nás

Irský tanec přišel k nám do Čech relativně nedávno, až kolem roku 1994 zásluhou Irky – paní Kate Wood, která toho času pracovala na British Council (Britské radě) a ve svém volném čase učila zájemce první irskotaneční krůčky v měkkých botách. Dodnes nevíme, zda měla vůbec nějaké taneční vzdělání, nebo byla jen velkým nadšencem se základní znalostí tance své země. Důležité však je, že v České republice vzbudila zájem o irský tanec a položila tak základy jeho dalšího rozvoje a šíření u nás. Irský step se k nám dostal až o několik let později zásluhou Terezy Bachové, zakladatelky a mnohaleté vedoucí dnes již bohužel neexistujícího tanečního souboru Kaskáda, ale také "existující" úspěšné taneční školy Luas Dancing School.

Irský tanec je, když...???, aneb základní rozdělení

Pod označením irský tanec se skrývá několik v mnohém značně rozdílných odvětví. V zásadě jej lze rozdělit na:

  1. CEILÍ
    – sem spadají tradiční skupinové ceilí tance v měkkých botách, původně tance lidové, pro nás je nejznámější sbírka "Základních třiceti ceilí tanců" (tzv. Ár Rincí Fóirne). S těmito tanci se ve vytříbené formě setkáme i na soutěžích, kde se tančí v kategoriích pro 2, 3, 4, 6 a 8 tanečníků (tzv. 2-hands, 3-hands, 4-hands a 6/8-hands). Sbírka „Základních třiceti“ však nabízí i tance pro neomezený počet párů v souladu s tradicí a místem vzniku, což jsou irské hospodské veselice a tancovačky.

  2. LIGHT DANCE
    - tančení v light shoes (měkkých botách) – to jsou sólové (soutěžní) tance, ale v širším smyslu slova sem můžeme zahrnout i elegantní vystupovací choreografie ve složení jednoho i více tanečníků (fenomén, který přinesla show), které nezapřou inspiraci klasickým baletem. Stejně jako ceilí je i toto tančeno v měkkých botách, kterým se říká ghillies.

  3. HEAVY DANCE (step)
    – tančený v heavy shoes (tvrdých botách). Tyto boty mají místo plíšků, známých z klasických stepových bot, tvrzenou pryskyřici ve tvaru klínu a celkově se oba typy bot liší stejně jako oba druhy stepu.
    Step jako takový je sólovou soutěžní disciplínou a choreografie ve větším počtu tanečníků se objevily, podobně jako v případě tančení v měkkých botách (bod 2) až v show a využívají se pro vystupovací účely.

    Tradiční (a na nejvyšší soutěžní úrovni pak netradiční, tzv. „moderní“) stepové setové tance, vznikaly většinou před mnoha lety v Irsku, tříbily se a předávaly z generace na generaci. Ty tradiční mají předepsané taneční kroky (připouští se jen minimální změny), tempo i hudební doprovod (ten je vždy stejný). Na feisi má 6-členná skupina tradičních setových stepových tanců (ze které si každý tanečník vybírá) vlastní kategorii – „Traditional Set Dance“.
    Moderní se pak tančí pouze v rámci nejpokročilejší úrovně Open, dovysvětleno níže, a předepsána je zde pouze hudba, kroky tvoří učitel a tempo volí také on.
    Zajímavostí tradičních i moderních setových stepových tanců je, že mají různý - často nepravidelný - počet taktů. Nemusíte se tedy vždy vejít do tradičních "osmiček". Vycházíme-li z toho, že jde o tance stepové, pak je celkem logické, že jsou tančeny některé v rytmu treble jigu a některé v rytmu hornpipu. ;o)

    Sólové soutěžní tance v měkkých i tvrdých (stepových) botách jsou pro všechny úrovně, od začátečnické až po nejpokročilejší, vytvořené učitelem (tanečníci od různých učitelů tedy soutěží s různými kroky) a mají 32 taktů krom úrovně nejvyšší, kde mají 40 - 48 taktů. Stejné tance jako pro soutěže jsou využívány pro jednotlivé stupně výkonnostních zkoušek (Grades), kde se obyčejně tančí taktů 40.

  4. SET DANCING
    (setové tančení) – každý setový tanec bývá typický pro určitý kraj Irska. Jde o tance skupinové, tančené obvykle v počtu 8 tanečníků (4 párů). Setové tance jsou jedinou odnoží irských tanců, kde tanečník využívá k tanci celou plochu chodidla, neskáče a celkový dojem z nich je, že tanečníci se při nich spíše „šourají“. Tančí se ve speciálních setových botách a zčásti se vydupává. Má se za to, že právě ze setového tančení se odvětvilo dynamičtější a "sportovnější" ceilí (viz. bod 1)

Poznámka:
Stepové setové tance, popsané v bodě 3, patří do skupiny tzv. (tradičních nebo moderních) setových tanců – set DANCES (setové tance).
Setovým tancům uvedeným v bodě 4 se oproti tomu říká v angličtině set DANCING (setové tančení).
Malý rozdíl v názvu, zásadní mezi oběma druhy tance!

Nahoru

Soutěže - úrovně pokročilosti a jak to tam vlastně funguje

  1. Beginners (také Basic/Easy)
  2. Primary
  3. Intermediate
  4. Open (někdy Open/Championship)

Postřehy ze soutěží...

Zde je nejprve nutné zmínit, že na soutěž v irském tanci nemůže zdaleka každý jen proto, že se tak rozhodl. Bez záštity, v naprosté většině ještě stále irských, certifikovaných učitelů (i když výjimky s jinou národností už se také objevují) s titulem TCRG, což jsou učitelé největší a nejstarší instituce, která irský tanec zastřešuje po celém světě a pořádá i soutěže a zkoušky (viz. níže) - „An Coimisiún Le Rincí Gaelacha“ - to prostě nejde. Jednoduše proto, že své tanečníky smí na soutěž přihlásit pouze takovýto registrovaný lektor. Pro nás a naše svěřence je tímto učitelem Ronan Morgan, TCRG, který má centrum svého působení v Budapešti a pobočky v řadě evropských měst a dokonce i na Taiwanu. Ještě tedy dlužno dodat, že je-li řeč o soutěži, je tím myšlen pouze a výhradně tzv. feis, pořádaný právě „An Coimisiún Le Rincí Gaelacha“, což je zároveň garance nejvyšší kvality irského tance tak, jak má skutečně vypadat, se všemi pravidly a principy a v našich zeměpisných šířkách především ochranou před samozvanými "pseudo-odborníky" a úsměvnými "soutěžemi" v irském tanci, které však nemají s irským tancem mnoho společného a rádi se jimi prezentují ti, kteří se za irské tanečníky vlastně jen bez práce a potřebné kvalifikace vydávají!

Ale přímo k věci. Každý tanečník soutěží ve své věkové kategorii (např. pod 7, 17–20, nad 35 apod., na různých feisích se mohou věkové hranice lišit) v počtu tanců, které si ve spolupráci s učitelem zvolí, průměrně to bývá 4–8 tanců (čím vyšší úroveň, tím méně, vzhledem k obtížnosti) a každý je hodnocen zvlášť. Hypoteticky vzato se tedy může šikovný tanečník vrátit s 8 medailemi. Název úrovně tvoří přívlastek k danému soutěžnímu tanci - tanečník tedy začíná např. s Beginners Reelem (Light Jigem, atd.), postoupí, takže příště tančí Primary Reel a nejpokročilejší je potom Open Reel, atd.

Od beginners až do intermediate jsou dívky dohromady s chlapci. Nezřídka se také může stát, že někdo má své soutěžní tance v rozmezí beginners až intermediate, což se stane tak, že zatímco např. se svým beginners hornpipem (který je právem pokládán za nejtěžší beginners tanec) dosud nepostoupil, se slip jigem už mohl postoupit až do intermediate.

Každý tanec v kategoriích beginners, primary a intermediate posuzuje 1 rozhodčí a tančí se paralelně na několika tanečních prostorech, z nichž každý má svého rozhodčího. Po několika tancích se rozhodčí obvykle navzájem vystřídají. Na jednom tanečním place posuzuje rozhodčí zároveň 2 výjimečně i 3 tanečníky. Musíte se tedy ještě navíc během své "produkce" vyhýbat obvykle zcela cizímu tanečníkovi s odlišnými tanečními kroky.

Za zmínku stojí, že v rámci tradice hraje celému sálu, tudíž všem soutěžním placům zároveň jeden hudebník, a to živě, v předepsaném tempu, na akordeon nebo klávesy.

Na open-úrovni pak zejména při vyšší účasti mohou být tanečníci rozděleni na kategorii dámskou a pánskou. Open má i jiné odlišnosti. Každý tanečník soutěží se třemi tanci – tancem v měkkých botách, dívky volí mezi reelem a slip jigem, pánové pouze reel; tancem v tvrdých borách, obě pohlaví vybírají mezi treble jigem a hornpipem.
Tyto dva tance, nebo také dvě taneční kola, jak se jim říká, jsou pro vlastní orientaci tanečníků a zpětnou vazbu hodnoceny zvlášť.
Třetím tancem, který je rozhodující, protože sám o sobě má hodnotu 50% z celkového součtu, zatímco předchozí tance každý 25%, je moderní setový stepový tanec (viz. také taneční odvětví, bod 3, výše). K tomuto tanci, a tedy do 3. kola, postoupí tanečníci při nižším počtu účastníků – průměrně do 10, automaticky. Při vyšší účasti zadávají rozhodčí tzv. recall, provádějí tedy výběr, kdo sem postoupí a kdo si již třetí tanec nezatančí. Poté se zadává definitivní a nejdůležitější pořadí a vítězové celé open-úrovně na základě součtu všech tří kol.

Open posuzují většinou všichni rozhodčí delegovaní na daný feis současně (měli by být minimálně 3) a z jejich hodnocení se tvoří průměr.

Nahoru

Grading, aneb hodnocení a postup

V současné době platí pro postup do vyšší kategorie v konkrétním tanci následující pravidla:

Úroveň beginners a primary
  • v případě účasti do 5 tanečníků není postupové žádné místo a všichni ocenění musejí tanec na dané úrovni v budoucnu opakovat

  • při účasti 6–10 tanečníků postupují rovnou první 2 místa

  • při účasti 11 a více tanečníků postupují na vyšší úroveň první 3 místa

Úroveň intermediate
  • zde platí zčásti stejné pravidlo, tedy, že v případě účasti do 5 tanečníků, žádné místo není uznáno jako postupové

  • při účasti 6 tanečníků – „nekonečno“ však postupuje z intermediate vždy jen 1. místo

Úroveň open/championship
  • lze opakovat do nekonečna bez ohledu na počet zúčastněných, protože odsud není kam dál postoupit. Je to nejvyšší úroveň, na které lze tančit a na některých feisích, kde je to předem uvedeno a známo, slouží zároveň jako kvalifice na Světový šampionát v irském tanci.

Nahoru

Dále rozlišujeme 4 základní taneční rytmy a 6 soutěžních:

Základní členění:
reel, jig, hornpipe, polka

Soutěžní rozdělení:
reel, light (double) jig, single jig, slip jig, treble (nebo také heavy) jig a hornpipe

Reel

se na soutěžích tančí téměř výhradně v měkkých botách, a to na všech čtyřech úrovních pokročilosti. Na nejvyšší úrovni, open, zůstává pro pány jediným tancem v měkkých botách.

Stepový reel, tzv. treble reel, se objevuje z rozhodnutí organizátora jen na některých soutěžích a jde o oddychovou, divácky atraktivní disciplínu, která má ozvláštnit odpoledne. Často se prezentuje humornou formou, např. v tématických převlecích a hodnotí se zdaleka nejen z hlediska tanečních dovedností.

Stepové reelové choreografie se objevují pouze v show a vystupovacím repertoáru souborů. V posledních letech „vtrhly“ na feise v rámci disciplín s názvy „Figure Dance“ a „Show Dance“ (obojí může být tančeno i v měkkých botách a prakticky v jakémkoli rytmu), které mají stejnou hodnotu i poslání jako Treble reel.

Jig

– v jehož rámci dochází k dalšímu rytmickému větvení.

Ne každý jig má stejnou soutěžní důležitost.
Light double jig a single jig, tančené v měkkých botách, se vyskytují pouze na úrovních beginners, primary a na některých feisích i intermediate, do open úrovně však již nepatří.

Oproti tomu slip jig, je nejdůležitějším jigem v měkkých botách, tančí se až do úrovně open, kde se dívky mohou rozhodnout mezi ním a reelem. Zajímavostí tohoto rytmu je, že původně byl tancem pouze pro dívky a v podstatě to tak zůstalo, takže i dnes jej pánové tančí na soutěžích většinou pouze na úrovni beginners a velmi výjimečně primary (ani to se neočekává).
Úskalím pro ně je, že na výkonnostních zkouškách, Grade Exams, musí pochopitelně zvládnout slip jigy všech úrovní i mužští tanečníci.

Poslední z jigů – treble/heavy jig – je jedním ze dvou hlavních stepových soutěžních rytmů. Tančí se tudíž také od úrovně beginners po open, kde si jak tanečnice tak i tanečníci mohou zvolit mezi ním a hornpipem.

Hornpipe

je druhým a stejně důležitým soutěžním stepovým rytmem tančeným od beginners po open. Původně byl tancem pouze pro pány, ale narozdíl od opačné situace v případě slip jigu, je toto pravidlo již dávno minulostí a hornpipe musí (nejen mohou) tančit dívky stejně jako chlapci.

Polka

je vlastně skotským rytmem, který byl převzat. V soutěžní podobě neexistuje vůbec. Svojí atmosférou se dá přirovnat spíše k temperamentním ceilí tancům, tančí se u nás v počtu obyčejně 4 párů, ale dá se upravit i pro 3 či 2 páry, a je vítaným oživením většiny vystoupení – obzvláště, může-li se soubor podobně jako ten náš, pochlubit dostatečným počtem pánů. ;o) Zajímavostí určitě je, že tanečníci si volí, zda ji budou tančit v měkkých či tvrdých botách. Je tedy zřejmé, že polka skýtá řadu možností...

Velmi zajímavým a neobvyklým, avšak charakteristickým znakem tradičního irského tance je statická horní část těla, kdy trup zůstává nehybný s rukama podél těla, což je bohatě kompenzováno rychlou a náročnou prací nohou. V současných show, kde už můžeme vidět i použití rukou, však toto bere za své a práce rukou je většinou souborů, v souladu s tímto trendem, využívána i na vystoupeních.

Nahoru

gall-tir@gall-tir.cz
© Copyright 2003-2017 Gall -Tír o.s.